LVT Horní Vysoká 2007

V neděli po obědě jsme s Hari po příjemně krátké cestě dorazily do tábora, byly jsme skoro první. Vybraly jsme si chatičku, vyhodily pár krámů z tašek a běžely omrknout tábor a místní zahrádku s pivem. Všechny zkoušky dopadly na jedničku :) Hari hned pochopila, že chatka bude naše základna, a tak se jala nerušeně opalovat, v čemž vytrvala až do odjezdu. Jsem opravdu vděčná za to, že se po celou dobu nesnížila na úroveň některých svých kamarádů a neškrtila se u chatky a neřvala jako hyena, kdykoliv jsem se vzdálila. Odneslo to pouze jedno prostěradlo, který mi rozervala někdy v druhé půlce pobytu za to, že venku hřmělo a blížila se bouřka a já jsem ze zahrádky nedoběhla dost rychle. Jinak hlídala chatičku statečně (poslední den i štěkala :)) ) a dopadlo to nad moje očekávání-domů jsem vezla skoro stejně krámů jako do tábora. První den jsme odpočívaly a užívaly si klid, odpoledne jsme se jen šly podívat, jak ostatní trénují poslušnost.
Druhý den postupně dorazil zbytek kamarádů a začalo se cvičit, soutěžit, pařit, zlobit, štěkat, kvílet, vrčet a hlavně se seznamovat s novými kamarády :)
Hari si nejvíc oblíbila pitbullku Sárinku, která je tak bojavá, jako Hari bývala ještě nedávno, a to i přesto, že ze začátku na sebe koukaly pěkně ošklivě.
Každý den začínal v 6:45 nácvikem stopy, na kterou jsem Hari přes veškerou snahu nevzala ani jednou; na rozdíl od velké skupiny jiných jsme totiž spaly velice dobře a tvrdě :) po snídani jsme chodili na obrany, což šlo Hari ze všeho nejlíp. S kůží si sice hezky pohrála, ale velice brzy jsme pochopili, že rukáv se jí zamlouvá mnohem víc, protože nejen že ji to moc baví a cítila se potom líp, ale i ostatní kteří ji viděli potom nevěřili, že je to opravdu ten plyšáček, co věčně někde leží na sluníčku a nehýbe se.
Po obranách jsme chodili venčit, spát, jíst, výletovat, koupat se a odpočívat až do odpoledne, kdy byly soutěže. Jsem ráda, že jsem se nakonec ten trapas rozhodla podstoupit, čekala jsem to popravdě ještě horší, než to bylo :D Při přivolání na čas Hari půl hodiny trvalo, než jí došlo že ji volám, a další půlhodiny se ke mně ploužila přes louku, doběhla akorát konec, aby se moc nezadýchala. To byla asi nejhorší soutěž, protože ona se na rozdíl od těch nohatých pejsků, co tam všude štěkali, honit nebude, že. Další soutěže už jí šly líp, hledání psa v lese se zavázanýma očima jsme zvládly bravurně, jelikož Hari musela vyjít strmou mez a zadýchala se tak, že jsem ji nemohla přeslechnout, doklopýtala jsem k ní pak už celkem spolehlivě a zakopla o ni taky spolehlivě. O štěkání na povel si můžeme nechat jen zdát, rolničkou jsem taky zvonila zbytečně. Všichni tipovali, že uvázaná u stromu usne a najdu ji podle chrápání, ale naštěstí usnout nestihla :))
Dobře nám šel aport tří hraček na čas a aport buřtíka, horší už to bylo se skákáním v pytli se psem u nohy a hlavně s plazením se nazpět do cíle. No, aspoň se ostatní pobavili, ne že bych se já nesmála, když jsem to sledovala z povzdálí :) nejvíc jsem na ni sázela v soutěži o nejrychlejšího jedlíka, dokonce jsem jí jako doping dala do večeře tresčí játra, aby měla aspoň radost, když musela tak dlouho vydržet o hladu, ale i když jsme neskončily vůbec špatně, bleskovou rychlostí vysála misku Sára - budoucí celková vítězka. Kam to krmení dala, to nechápu. Být to jiný páníček, šla bych si zkontrolovat, zda jí do misky nedal tři piškoty a pak hned neřval, že Sára je první :)))
Před večeří jsme chodili cvičit poslušnost - kámen úrazu. Posera dělala, že se bojí figuranta, přitom ráno by ho div neprotáhla lesem, když jí ukázal rukáv. Pak se k němu mizera ještě běžela schovat, takže ta zlá jsem nakonec já :)) Poslední dva dny nám na cvičení pršelo, tak s ní nebyla řeč vůbec, a na úplně posledním cvičení, kdy už v táboře zůstali jen trosečníci, došlo k opravdovému zhroucení systému, škoda že nás už bylo tak málo, že nikdo nemohl fotit. Při odložení do lehu se jeden svalil na bok, druhý rovnou na záda, ostatní minimálně vychýlili z trasy a nebo si lehli úplně nesmyslně, a my jsme tam jen stáli, pozorovali tu nehýbající se zkázu a smáli se, protože už to vážně nikomu nešlo :) tím jsme veškeré aktivity krom venčení a krmení zastavili, vypadalo to spíš jako zvláštní škola pro postižené psy. Celý postup jsme s Hari zkoušeli "o samotě" v lese, a samozřejmě udělala vše tak jak má na první povel a s oušky hezky nahoru, samo že bez vodítka. To ale netušila, že by ji někdo mohl sledovat!!!
Vysloužila si pozvánku na výcvik, což jí ještě nemůžu říct, když jsme konečně od toho ošklivýho pána odjely pryč, nicméně za týden nastupuje, aby se hezky naučila cvičit s ostatními a nebála se. Na společném cvičení jsem ji za sebou kromě asi prvních dvou dní tahala jak oběšence a naposledy jsme už cvičily dokonce s hračkou, protože se chovala, jak kdyby ji na konci jistojistě čekala smrt vytržením drápků, nakopáním zadku a useknutím uší. Děs!!!!!!
Den před koncem odjela většina pejsků a ráno v den odjezdu zbytek, čili nás zůstala už jen maličká skupinka trosečníků, u snídaně bylo trochu smutno :((
Bohužel jsme dost opuštění i rozdávali diplomy a ceny za celkové umístění, kde to Hari ostatním nohatcům natřela, jelikož byla celkově 15. z 21? Nebo 23?? :)) vím jen, že krom Hari, dvou staffíků a tří ovčandek to byl samý pit a ze začátku jsem v tom měla teda dost bordel :-D až budu pojmenovávat společnou fotku, tak to třeba spočítám :-D
Ráno jsme si nemohli už jít ani zakousat, protože v sedm se spustila průtrž, která zdržela i snídani.
Pobalili jsme zbytek věcí, zkontrolovali chatičky, vyvenčili a mazali každý svou cestou.
Celkové hodnocení akce super, děkujeme moc hlavně KFC, že nás pozvali a vzali s sebou, příště určitě pojedeme znovu, i když jsme tam v nevýhodě kam až dohlédnem :)) nicméně musím říct, že Hari byla asi nejmazlenější pes v celém táboře, což se jí určitě moc líbilo. Hmmm, škoda, že taková akce není častěji. Teď nás čeká s ostatními cvičák a za rok jim to nandáme :-D

Horní Vysoká 2007-zleva: Goofy, Amálka, Rozka, Spoony, Lucka, Lucky, Agnes, Eli s tím divným jménem, Vincent, Giselle, Draco, Nikinka, Samba, Tequilla, Cherry, Sára, Blondie, Zara,

Agáta, Teddy, Hariet, Bruno.

FOTOALBUM - úzký výběr z mnoha fotek...něco se prostě musí zažít :)

..toto jsou fotky ze soutěže, kdy jsme se se psem měli plazit k cíli. Hari mi opravdu moc pomáhala, abychom tam byly co nejdřív.

Když mi nesurfovala na zádech, tak mi rvala uši, nos, vlasy, oči, ruce a všechno co šlo chytit. Zbytek fotek dodám, až to sesbírám, jelikož fotilo hodně lidí :)